Rozhodování a pouštění

            Poslední dobou zjišťuji, že mnoho lidí má problém s rozhodováním a opouštěním starého, nevyhovujícího. Jak často nám intuice řekne, tak tohle už ne. Ale i naše tělo, kdy se začnou projevovat somatické problémy jako bolesti zad, žaludku, hlavy... A přesto, přesto, že víme, že takhle dál už nechceme v dané situaci být, stále v ní zůstáváme a dokážeme si to úplně perfektně odůvodnit. Např. zůstanu s partnerem, i když si nerozumíme, protože nechci být sama. Z práce neodejdu, protože musím splácet hypotéku, i když vím, že mě nevyhovuje a každý den mě v ní stresuje. Musím poslouchat rodiče, protože jsem jejich dítě. Chci mít okolo sebe hodně lidí, protože se bojím, že zůstanu sám. Za každou cenu lpím na všech vztazích, i když vím, že už si nerozumíme a nemáme si vzájemně, co říct.

            Co brání v tom se rozhodnout? Nejistota, co bude, že situaci nepůjde zvládnout a mnoho vymyšlených katastrofických scénářů. Je to taková klasika „smrádek, ale teplíčko“. Víme, že už to nejde, ale setrváváme. Často slyším : „já to vydržím“, „třeba se to změní“. Čeká se na nějaký zázrak, ale ten nepřijde. To jen my musíme něco udělat a to bude ten zázrak, ta změna, ztráta toho, co nás tíží. Zkuste se zamyslet nad tím, v čem Vám není dobře? Kdy říkáte – „já to vydržím“ nebo „musím to vydržet, protože...“ Kdy to je? V jaké situaci nebo v jakém čase? Čeho se to konkrétně týká? Určité opakující se situace, práce, vztahů,...

            Někdy je těžké přestat lpět a pustit – pustit zaměstnání, pustit lidi ve svém životě, když už je ten daný vztah pro vás nevyhovující nebo už víte, že není kam pokračovat, že cesta každého vede někam jinam. Někdy to bolí, fakt bolí, že to cítíte fyzicky, jak se vzpíráte změně, nechcete to pustit. Ale uvědomte si, že to všechno držíte jen vy, vy sami. A že věc, situace nebo člověk už za to nestojí, právě proto, že vás to trápí a stojí vás to tolik sil. Uvědomte si, že je třeba jít dál. Pustit to a podívat se, jak to bude vypadat, když na tom nebudete lpět a úzkostlivě se toho držet. Jak se to vyčistí a získáte nadhled. Už není třeba nad vším stále jen přemýšlet a chodit spát a i vstávat s tím, že tohle nechci a vědět, jak moc mi to ubližuje.

            Představte si, jak by to s tou danou věcí vypadalo, kdyby to bylo tak, aby to bylo pro vás ideální. Pryč s myšlenkami : „jinak to nebude“, „tohle já nezměním“, „prostě musím, musím to vydržet“. Myslete pozitivně, nepřivolávejte si to, co vás ještě více bude vysilovat a posilovat strach ze změny. Neberte si sami sílu k tomu říct konečně „tak takhle už ne“ a vyjádřete svůj názor s čím nesouhlasíte, pokuste se situaci vyřešit. Vyjádřete to, co cítíte ve vztazích. A když ten druhý nebude mít zájem, nebude chtít danou situaci řešit. Tak je to prostě asi tak, že už si nemáte co, dát. Někdy lze vše vyřešit, zapálit opět žár vztahu nebo zájem v přátelství, pokuste se o to. Udělejte první krok. A když to nevyjde, jděte dál a s těmi, s kým vám je dobře a máte si co vzájemně dát. Nalezněte jinou práci nebo začněte podnikat. A proč ne, proč nebýt svým pánem, zkuste to, pokud máte na to chuť a umíte něco, co vás uživí, o co je teď zájem.

            Dokázali jste si to představit? Ano. Tak to jste na dobré cestě. Přeci nestojíte před propastí, ale jen před rozhodnutím. Promyslete všechny pro a proti, můžete si je napsat na papír do dvou sloupečků a porovnejte. Nestavte si sami větší překážky než jsou ty reálné. A pokud se bojíte, zkuste začít řešit a rozhodovat menší věci a uvidíte, jak vám to jde a pak pokračujte na ty větší, pro vás obtížnější. A teď už jen stačí se do toho pustit.